„Slunce mě v minulosti nikdy velmi nezajímalo. Je tam nahoře, ráno vyjde, večer zapadne a to se mi vždy zdálo celé, říká MICHAELA BRCHNELOVÁ, která se na belgické Katolické univerzitě v Lovani věnuje vesmírnému inženýrství a výzkumu Slunce.
„Astronomové často zkoumají aktivní galaktické jádra a černé díry na konci galaxie, ale Slunce je tu za rohem. Velmi potřebujeme poznat, jak a proč se na něm dějí některé jevy a mnohé věci stále nevíme, „říká dnes.
Brchnelová nedávno za svůj výzkum získala Cenu Amelia Earhart Fellowship pro mladé vědkyně, které svůj výzkum zaměřují na letectví a kosmický průmysl. Ocenění se uděluje od roku 1938 a Brchnelová je dosud jedinou Slovenkou, která ho získala.
Čtěte také:
Zchlaďte se domácí zmrzlinou a nanuky
Bylo tam ještě jedna dívka
Její vesmírná kariéra začala již v dětství, kdy navštěvovala Astronomický klub Bratislava. „Naštěstí byl zdarma, protože maminka nebyla moc nadšená tím, kolik kroužků mi museli v dětství financovat,“ vzpomíná dnes úspěšná vědkyně.
Neodradilo ji, že výpočty byly pro ni zpočátku náročné, ani to, že do kroužku chodilo kromě ní už jen jedno další dívka.
„Větu: Bylo tam ještě jedna dívka, jsem ve svém životě vyslovila opravdu mnohokrát.“
MICHAELA BRCHNELOVÁ
„Větu: Bylo tam ještě jedna dívka, jsem ve svém životě vyslovila opravdu mnohokrát. Postupně se to sice zlepšuje, ale ženy zejména v oblastech astrofyziky a kosmického inženýrství jsou stále docela raritou, „říká Michaela Brchnelová.
Nejvíce to pociťovala během studia na holandské Delft University of Technology (TU Delft). Tato škola byla pro ni jasnou a první volbou, protože se přímo zaměřuje na vesmírnou techniku a studenti se již od prvního ročníku mohou zapojovat do různých vesmírných projektů. Kolegyň však měla minimum.
„Studovala jsem velmi technický obor na velmi technické škole, takže se ženami jsem se tam v podstatě mimo volného času ani nesetkávala. V budově mého oboru během magisterského studia dokonce nebyly ani ženské záchody. Budova ze zákona musela mít toalety pro hendikepované, ale protože ji navštěvovalo asi jen pět procent žen, a kdysi jich bylo ještě němé, nebylo nutné, aby měli samostatné toalety, „vzpomíná.
Situaci se podle ní nepodaří rychle zlepšit ani kvótami.
